zpět na hlavní stránku MONUDAT
Seminář
"Inventarizace kulturních památek a jejich prvků – otázky využití v památkové péči"
Několik souhrnných poznámek k tématu
Cílem semináře je získání přehledu o základních užívaných systémech inventarizace prvků, soupisů památek atd. a ověření možností účelného sjednocování v rámci památkové péče. Výměna zkušeností podle našeho názoru přispěje ke zlepšení komunikace mezi osobami a institucemi, zabývajícími se péčí o památky a jejich ochranou.
Asi tak v posledním desetiletí se v určité části památkové péče, ale zejména praxi projektantů s pozitivními výsledky rozvíjí užívání různých forem soupisu prvků objektů, především staveb. Evidence prvků je zejména při náročném zpracování celkového projektu rekonstrukce jednou z cest k získání dokonalého přehledu o součástech objektu a tedy i základnou správného zacházení s každým prvkem. Osvědčené výhody soupisu prvků se nakonec projevily i v aktuální metodice projektování oprav památek, kde se také vysvětluje, jaké přednosti tento systém má, a čím může zlepšit ochranu památky a jejích detailů.
Památková péče jen v omezené míře využívá formuláře při své činnosti. Asi hlavní příčinou je skutečnost, že předmět zájmu oboru – památky je prakticky nekonečně různorodý, jen v malé míře podchytitelný jednotícími kritérii kolonek prefabrikovaného univerzálního formuláře či databáze.
Přesto se v některých sférách činnosti památkové péče formuláře tradičně užívají. Samozřejmě, ale jaksi stranou většího zájmu, se zejména jedná o evidenční listy ústředního seznamu kulturních památek. Také při některých systematických výzkumech památek jsou vytvářeny a užívány formalizované systémy evidence, avšak v naprosté většině není jejich uspořádání nijak koordinováno.
Přitom by se mohlo jevit jako vhodné ze strany státní památkové péče podporovat jednotný systém, nebo jej dokonce požadovat. Mnohotvárný a početný památkový fond samozřejmě není možné jakkoliv mechanicky unifikovat, avšak určité jednotící referenční postupy by nepochybně přinesly řadu výhod, jak se to v některých případech ukazuje. Jedním z příkladů může být např. Generální aktualizace seznamu památek, která probíhala zejména před rokem 1990. Tehdy byl dokonce koncipován velkorysý systém prostorové identifikace památek, který ovšem nebyl dosud reálně uveden do běžné praxe.
K tématu je ovšem třeba předeslat, že komplexní systém evidence informací o památkách byl již před lety koncipován, bohužel však dosud byly rozvíjeny jen dílčí směry, ovšem podstatné z hlediska výkonu státní památkové péče (evidence památek určených k ochraně). Koncept systému byl popsán v článku Martin LAZÁK: K předmětu památkové péče v souvislosti s budováním MONUMIS–AIS památkové péče, in: Památky a příroda, roč. 7, 1982, č. 6, s. 332-343.
Důležité je, že se v posledních asi 20 letech osvědčují různé formalizované systémy mj. pro inventarizaci prvků při projekci oprav (o tom naposledy s ohledem na potřeby projekce oprav památek V. Girsa v metodice Václav GIRSA a kol.: Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky, Vydavatelství ČVUT v Praze, Praha 2004, zejm. s. 29-34 a 107-110; viz též http://www.npu.cz/pp/dokum/metod/). Ačkoliv evidence prvků může být základem jejich studia, památkového hodnocení i ochrany, památková péče a zpracovatelé SHP se jí zabývají spíše jen na základě iniciativy jednotlivců (i když význam výkazu prvků památky pro následné využití např. při tvorbě projektu "odstrojení" zdůrazňuje i platná metodika SHP – Petr MACEK: Standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum, SÚPP, Praha 2001, s. 18). Diskuse se zainteresovanými odborníky však jasně ukazují, že zájem o systematické používání soupisů prvků existuje a nepochybně sílí a projevuje se inspirativními praktickými výsledky. Diskuse na toto téma je tedy nepochybně na místě.
Bude vhodné zvážit i možnost navázat na systém "Raumbuchu", který se postupně stal standardem ve většině zemí Německa, ale zřejmě také např. v Maďarsku (k tomu Wolf SCHMIDT: Das Raumbuch als Instrument denkmalpflegerischer Bestandsaufnahme und Sanierungsplanung, Arbeitshefte des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege, Band 44, 3., přepracované a rozšířené vydání, Mnichov 2002). Bude třeba také uvažovat o celém systému navzájem propojených (či propojitelných) stupňů podrobnosti průzkumu a detailnosti analýzy (podnětným způsobem nyní nabízejí možnosti strukturní analýzy archeologové – např.: Radek ŠIROKÝ, Petr KOČÁR: Analýza stratigrafických vztahů jako metoda výzkumu architektury, in: Dějiny staveb 2003, Plzeň 2004, s. 100-115). (K "Raumbuchu", přiměřené podrobnosti plánové dokumentace, účelné podrobnosti analýzy atd. viz dvě recenze metodiky ICOMOS a Braniborské památkové péče v České placce 27.)
Je zřejmé, že formalizované či strukturované popisy nemohou nahradit souvislý text popisné, analytické či komparativní stati. Mohou se však stát jeho vysoce účinným doplňkem. O tom svědčí i četné uměleckohistorické publikace (z poslední doby např. katalog pražských románských domů, soupis hradů na Českolipsku a mnohé jiné).
Samozřejmě nemá cenu klást si jako cíl vytvoření formulářů ke každému existujícímu prvku na zeměkouli, ani na menším teritoriu. Lze však debatovat o účelných jednotících hlediscích pro inventarizaci tam, kde se provádí. Jestliže jsou v rámci činnosti památkové péče standardizovány součásti evidenčního listu kulturní památky, může být v jakémsi hierarchickém odstupňování alespoň navržen systém popisu prvků památky (u staveb např. zeď, podlaha, okenní ostění, výplň okna, pant, kovaný spojovací hřeb, sonda,...). Samozřejmě je účelné, aby součástí návrhu bylo i odstupňování podrobnosti. Při orientačním posouzení nějaké skutečnosti vyhoví jen soupis, v dalším stupni bude doplněno základní hodnocení významu prvku (funkce, význam z hlediska památkové péče), posouzení jeho stavu a návrh opatření k ochraně – takový systém bude účelný např. jako součást elaborátu SHP, neboť k navrhovaným opatřením se bude moci přehledně vyjádřit pracovník památkové péče a bude na ně moci operativně reagovat i projektant. V dalších stupních podrobnosti popisu již budou vytvářeny listy prvků (podobně jako v německém systému "Raumbuchu"), což má tu výhodu, že podrobně nemusejí být zpracovány všechny myslitelné prvky, ale jen ty, které se jeví jako významné.
Na základě několika předběžných diskusí s památkáři, průzkumníky i projektanty se ukázalo jako vhodné uspořádat seminář, který by umožnil výměnu zkušeností, vzájemné seznámení s praktikovanými postupy i předložení názorů. Výsledkem by měl být podnět pro památkovou péči, aby případně vyjádřila souhrnný názor na význam inventarizace prvků v rámci průzkumů a dalších činností, nebo dokonce podpořila myšlenku určité – ovšem maximálně volné a přizpůsobitelné – unifikace.
Těmto otázkám dodává stále větší naléhavost i rozvoj užívání počítačů. Současně by měla být diskutována problematika tvorby databází a možné unifikace dat tak, aby příležitostně vytvářené soubory dat mohly být co možná snadno propojeny a podle možností obecně využívány (např. s respektováním ochrany údajů o mobiliích apod.). Byl by to velký přínos k detailnímu poznání památek a k systematickému využívání získaných vědomostí.
Návrhy některých probíraných otázek:
Je třeba prověřit a případně potvrdit vhodnost návrhu na využívání do jisté míry svazujícího formálního systému. Je také třeba řešit otázku smyslu strukturování údajů. Přinesou jednotlivé "kolonky" skutečně možnost efektivního porovnávání určitých vlastností? Usnadní práci? Zabrání opomenutí podstatných znaků? Nebo půjde jen o komplikaci, takže podobný návrh nemůže v praxi jen činnost ztěžovat? Nemůže být takový postup být dokonce zcela zbytečný či kontraproduktivní? Tak by tomu mohlo být, pokud by výsledkem činnosti byly nepropojitelné údaje, nebo údaje, jejichž propojením by nevznikla žádná přínosná informace.
Otázku podrobnosti členění je třeba zvážit, aby nedocházelo k vytváření "kolonek", které nebudou znamenat žádný přínos.
Třídníky prvků. Patrně jsou potřebné, avšak soubor tříd by měl být vytvářen od počátku jako otevřený, neboť vždy se budou objevovat další typy jednak zjemňováním poznání dosavadních druhů, jednak identifikací nových. Při sepisování památek však není účelné čekat na vytvoření a prosazení třídníků, protože v tomto směru se vždy povedou diskuse.
Formální nároky. Je zřejmé, že požadavek na striktní dodržení stanovené formy se bude někdy jevit jako zbytečně svazující nebo odrazující. To ovšem rozhodně není cílem. Určitá elementární shoda na podobnosti hlavních dat a znaků by však užívání výstupů mohla usnadnit. Domnívám se, že výsledkem diskuse nemá být stanovení neměnného řešení, nýbrž dohoda o účelném informačním minimu. Součástí dohody by však mohly být doporučené formuláře pro významné typy průzkumů a dokumentace. Podle momentální potřeby by bylo možné doplňovat další typy formulářů.
Konečným důsledkem by měla být také dohoda na potřebnosti vytvoření databáze, která by však měla být především rozšířením oficiálního seznamu kulturních památek (ovšem s tou výhradou, že pro specifický obor dokumentace památek není dělení věcí na chráněné a nechráněné patrně nijak rozhodující).
Nemůže zůstat stranou ani otázka účelnosti formálních inovací. Samozřejmě jsou vyslovovány pochybnosti o smyslu snah o změnu zavedené situace. Osobně jsem však přesvědčen, že nyní existující formuláře již umožňují celkem snadno zpracovat informace, které by tak jako tak byly obsaženy v popisném spojitém textu např. podle tradice metody SHP, avšak že k diskusi předkládaná řešení většinou značně ulehčují vyhledávání vybraných typů dat (např. projektant se může snadno dobrat hodnocení stavu a navrhovaných památkových opatření).
Patrně bude vhodné uvážit i přednosti využití formulářů pro určité specializované oblasti práce. Je možné, že by určité přínosy představovaly do jisté míry sjednocené údaje u typických prvků např. v rámci výzkumných grantů, pro stavebně-historické průzkumy, při soupisech prvků pro projekty ochrany, atd. Z hlediska památkové péče by nepochybně takové ujednocení zlepšilo přehled o informacích a usnadnilo jejich přejímání do každodenní praxe.
Další informace o přípravách semináře jsou průběžně aktualizovány na stránce http://sweb.cz/monudat/.
Zde jsou postupně uváděny např. odkazy na tuzemské i zahraniční systémy inventarizace nemovitých památek a jejich součástí i movitých předmětů. Prosím Vás proto v zájmu podpory přesnosti diskuse o sdělení dalších adres, pokud zjistíte, že jsme něco podstatného přehlédli.
Dále zde bude postupně upřesňován program semináře a podle případných reakcí a dotazů doplňovány údaje o semináři. Proto Vás prosíme o zaslání připomínek a podnětů.
Několik zájemců o účast na semináři již potvrdilo ochotu předložit k nahlédnutí vlastní systémy soupisu prvků památek. Prosíme také Vás o takový příspěvek!
V průběhu října Vám zašleme seznam přihlášených příspěvků, pokud možno i s anotacemi, případně i s ukázkami dokumentů, předkládaných k diskusi.
Poznámka k cílům jednání
Těžko lze specifikovat nějaké "konečné" řešení, k němuž by případně mělo jednání dospět.
Památková péče a další zainteresované strany se zasluhují o vznik velkého množství informací, jež jsou získávány zejména při vědeckých výzkumech, stavebně-historických a jiných průzkumech památek, i v rámci projektové přípravy oprav, zatím zcela vzácně také v průběhu samotných oprav. Nelze však přehlédnout, že tyto informace dosud zpravidla mají vysoce rozrůzněné uspořádání, převážně nejsou nijak systematicky koordinovány, nebývají vzájemně spojovány ani s cílem zdokonalit další výzkumy, ani za účelem dokonalejšího pochopení konkrétního zkoumaného či opravovaného objektu. Taková srovnání a využití se sice v praxi dějí, avšak s omezenou účinností, se značnými časovými nároky a bez využití všech již dostupných informací, protože památková péče k tomu nevytváří zvláště účinné systémové nástroje. Jakoby se převážně počítalo jen s jednorázovým užitím získaných poznatků...
Cílem setkání by tedy snad mohlo být pojmenování alespoň základních problémů, porovnání hlavních existujících způsobů zpracování dat v památkové péči a v příbuzných disciplínách, a snad také naznačení možných cest ke zvýšení účinnosti využívání hromaděných informací. V příznivém případě by mohla být vyvolána diskuse o účelném uspořádání dat o památkách a jejich prvcích tak, aby byla jednak optimálně využitelná všemi účastníky aktuálních oprav, jednak co nejsnáze převoditelná do specializovaných a systematických rejstříků – databází.
Mohlo by se tak přispět ke kýženému cíli, byť ležícímu ve vzdálené budoucnosti, o němž se snad lze shodnout na tom, že by měl mít podobu komplexního informačního systému. Podmínkou jeho dosažení totiž je jak koncipování souhrnné databáze, tak i – v neposlední řadě – přiměřená kompatibilita dat vytvářených již dnes...
za NPÚ-ÚP
a za pracovní skupinu pro dokumentaci památek
Ing. Jan Sommer
V Praze dne 12.9.2004.